Audiophile Meeting Point > nové okno

Teorie & Praxe Přepis záznamů


Vladimír Kojecký:
Přepis analogového záznamu z LP desky na CD-R
(tak, jak to dělám já)


Každá doba má své symboly. Některé svou epochu přežijí, jiné putují do skříní, na půdu a končí zasypané prachem nebo hlínou smetiště. Drobnůstky nám nejbližší si s nostalgií uchováváme tak jako plyšového medvídka z mládí.
Nástup digitální techniky ukončil zlatou eru gramofomu. Vynález pana Berlinera byl vypiplán z dětské hračky do sofistikovaného přístroje na reprodukci zvuku. Jedno se ale vylepšit nepodařilo - velkou zranitelnost záznamu. S každým projetím jehly v záznamové drážce ztrácíme částečku originální zvukové zprávy. Definitivní řešení tohoto problému je jen jedno - neposlouchat. Geniální, ale stejně užitečné jako myšlenka Kolumbova vejce. Dnes však máme možnost, jak toto vejce postavit na špičku a přitom nerozbít. Přehrát si vinylovou desku na CD ROM. Konečné řešení to není. Za "věčnost" nahrávky platíme nižší kvalitou kopie.
PánBůh zaplať zatím za to. Před 15 lety bych nevěřil, že si CD budu moci jednou vyrobit doma.
Následující řádky nejsou fundovanou sondou do problematiky zvukového záznamu, jeho nahrávání, rafinovaností digitálního záznamu zvuku. Jsou to postřehy a zkušenosti amatéra pro ty, kdo hledají. Zkušené prosím o shovívavost, případně doplnění.

Princip přepisu z gramofonové desky (LP) na CD ROM je jednoduchý - analogový signál z gramofonu je ve zvukové kartě ( AD převodník) počítače převeden na digitální, uložen na pevný disk. Data podle potřeby vhodným programem upravíme a "přepálíme" na CD ROM. Jak to už bývá, snadno se řekne, ale hůř udělá.

Nahrávání
Kvalita našeho záznamu je přímo úměrná kvalitě zdroje (deska) a přenosového řetězce. Program k retuši záznamu nám další informace nedodá. Nedostatky jen upraví a "zamaskuje", aby byly méně slyšitelné. Maximální kvalitě primárního záznamu je proto třeba věnovat maximální pozornost.
Gramofon je vhodný jakýkoliv nejlepší dostupný. Totéž platí i o phono předzesilovači. Dobrou službu udělá i phono vstup integrovaného zesilovače (s ohledem na charakteristiku gramofonového záznamu je samozřejmě linkový vstup zesilovače pro tento signál nepoužitelný). U lacinějších zesilovačů je třeba počítat se zhoršení kvality zvuku. Doporučuji ověřit, zda je
maximální výstupní úroveň předzesilovače dostačující (nebo není příliš velká) pro vstup zvukové karty (nekompatibilita ověřena na zesilovači JVC AX R551 a kartě Yamaha OPL3).

Kabely
K minimalizaci rušení vhodné co nejkratší spojení. Nezapomeňte na uzemnění všech komponentů (včetně gramofonu).
Zda má význam laborovat s druhy kabelu si nejsem jistý, nejslabším článkem řetezu je zvuková karta. Nahrávat lze prakticky na jakémkoliv počítači se zvukovou kartou. Výsledky se budou významně lišit podle kvality karty. U laciných typů (ESS, Pine
Crystal, Yamaha) musíme počítat s vyšší úrovní šumu (kolem -5OdB). U kvalitního předzesilovače a zvukové karty (nejrozšířenější SB Live) lze bez obtíží dosáhnout odstupu signál/šum pod -6OdB. Při základnímu šumu LP desky (kolem -30-40dB) se jedná o odstup více než dostačující. Nižší kvalita karty se projeví také nižší kvalitou AD konverze, se ztrátou
detailů a prostoru nahrávky.

Počítač je zdrojem vibrací ( disky, ventilátor, mechanika CD ROM).Pokládat gramofon přímo na skříň počítače není proto prozíravé. Vstup na kartě počítače lze použit jakýkoliv (linkový, či mikrofonní). Neměly by se lišit. Některé karty umožňují korekci basů a výšek. Osobně se snažím o získání co nejpůvodnějšího signálu, bez jakýkoliv úprav.

Nahráváme ve formátu CD audio, t.j. 16 bit, stereo, vzorkovací kmitočet 44.1 kHz. Zvukové karty umožňují nastavení i jiných vzorkovacích kmitočtů, datových toků. Při záznamu v jiném formátu je data nutno později stejně ( z důvodů kompatibility s CD přehrávačem ) převzorkovat na výše uvedený formát.
Velmi důležitá je optimální úroveň záznamu. U digitálního záznamu nedochází při dosažení limitace k prudkému nárustu zkreslení jako u analogové techniky. Úroveň signálu zde zůstává na maximu až do doby poklesu amplitudy pod tuto úrověň. Po dobu limitace je zaznamenávána jedna, maximální úroveň. Projeví se podle délky trvání limitace od krátkého lupanečku po různě dlouhý výpadek zvuku. Vybuzení do maxima je třeba se vyhnout. Optimální je nahrávku znát dopředu nebo alespoň zkontrolovat předpokládaná maxima na desce a nahrávací úroveň nastavit podle nejvyšší úrovně s určitou rezervou ( -3dB pod limitaci jsou obvykle dostačující).

K nahrávání není nezbytný výkonný počítač. Dostačující je P75 s dostatkem paměti (32-64MB dle operačního systému). V době nahrávání doporučuji ukončit všechny ostatní běžící programy, včetně vypnutí šetřiče obrazovky (u méně výkonných systémů může dojít ke krátkodobému výpadku záznamu na disk, jelikož počítač "nestíhá"). Dostatek místa na disku (na 1 CD ROM nutných 650MB, dle software vhodné pro záložní kopii rezervovat dalších 650MB) je samozřejmostí.

Sofware
Nejvíce možností si s nahrávkou vyhrát máme na tomto poli. Digitální úprava signálu je nejlepší způsob jak nahrávku vylepšit nebo beznadějně zprznit. Exituje velké množství programů, s různými možnostmi a různým ovládacím komfortem. Možnosti profesionálních verzí jsou velké a velká je i jejich cena. Nezoufejte, schopnosti "amatérských" verzí plně dostačují i pro vážnou práci. Za jeden z nejlepších je považován Sound forge (Sonic Foundry, http://www.sfoundry.com/). Dobrou službu udělá Goldwawe, DartPro 32( http://www.dartpro.com/ ), GrooveMechanic.

Úprava záznamu obvykle sestává z odstranění impulzního rušení (lupání a praskotu), odstranění šumu, " vyčištění" začátku a konce nahrávky. Alternativně lze použít korekci záznamové úrovně, pásmové propusti k úpravě kmitočtového průběhu, úpravy dynamiky. Poslední jmenované nepokládám v zájmu dosažení co nejautentičtější kopie primárního záznamu za vhodné. Impulzní rušení (lupance a praskot) jsou největším problémem desky.Eliminační možnosti jednotlivých programů se liší. Nastavit lze různou citlivost detekce, "tvar" lupance a typ korekce ( interpolace, náhrada signálem z druhého kanálu). Bohužel čím více rušení chceme odstranit, tím více budou změny slyšitelné.

Obr1: Lupanec

Lupance ( nízkofrekvenční impulzy, obvykle velké úrovně, délky až 1ms Obr.1.) nečiní pro detekční algoritmus problémy. Při úpravě programy krátkodobé výpadky bez obtíží interpolují. U lupanců velkých ( kolem 1ms) není schopnost programu dostačující ke korekci chyby a dojde ke slyšitelnému přerušení signálu. Při náhradě signálem druhého kanálu vzniká nepříjemný artefakt (lze jej připodobnit k pulznímu přelévání signálu mezi oběma reproduktory). Jako nejvhodnější, ale časově nejnáročnější, se mi osvědčila korekce manuální - softwarové vyhledání a ruční "dokreslení" křivky podle předpokládaného průběhu signálu. Lze provádět např. v programu Sound Forge. Praskot (impulzy o malé amplitudě a vysoké frekvenci) ruší více než jednotlivé lupance. (obr.2)

Obr.2 - praskot v záznamu

Jeho manuální korekce je velmi pracná a efektivita programů bohužel nevelká. Obr.3

Obr3a - originální záznam

Obr3b - záznam po odstranění lupanců programem

V praxi sám v záznamu programem vyhledám a opravím velké lupance (které program není sám schopen uspokojivě opravit). Poté drobný praskot a malé lupance koriguji softwarově nebo pokud je žádána co nejvyšší kvalita kopie, artefakty upravuji manuálně. Co na několikahodinové upřené zírání na monitor počítače říkají oči, se neptejte. Poznáte to sami. Při použití softwarové eliminace je rozumné používat nižší až střední úrovně citlivosti a účinnosti oprav. Při hodnotách blízkých maximu
vznikají slyšitelné artefakty. Obvzláště šetrný ke kvalitě záznamu se jevil Dart32. Za zkoušku stojí použít na jeden záznam více programů s různými korekčními algoritmy.

Odstranění šumu je kukaččím vejcem. Při příliš razantní korekci získáme sice velmi čistý signál avšak bez brilance, detailů a prostoru. Použití šumového fitru je kompromisem mezi možným a chtěným. V praxi postupuji empiricky, poslechem, do úrovně, kdy je ještě ztráta kvality únosná. Exaktně zaměření jedinci mohou použít kmitočtové analýzy záznamu a předpokládané potlačení šumu si spočítat. Programy nabízí pro redukci šumu 2 základní typy filtrů - širokopásmový a pásmový (blíže definovatelný). Šum desky není omezen na učitou frekvenci. Sumuje se zde nízkofrekvenční šum drážky, mechanický hluk
gramofonu, vyšší frekvence drážky, praskot. Širokopásmová filtrace je proto nejvhodnější. Její průběh můžeme graficky definovat (Goldwave) nebo si jeho profil program sám ve stanoveném úseku (bez hudebního signálu) sejme ( SoundForge). Užitečné je porovnat průběhy na začátku, konci desky, případně s pauzami uprostřed. Stupeň potlačení šumu závisí na kvalitě desky.
Desky staré (nahráto cca do 70. let) mají kmitočtový průběh ve vyšším pásmu omezen a zásah do nahrávky může být poměrně silný. U těchto LP nejprve manuálně odstraním největší lupance, drobnější softwarově. Šum následně potlačím širokopásmovým filtrem. Použít lze s úspěchem i filtr s definovaným útlumem na vyšších kmitočtech. Sníží se i slyšitelnost praskotu desky.
U desek novějších, nahrávek symfonické hudby, rocku nebývá šum velkým problém. Desky jsou obvykle kvalitní a šum a praskot je při vyšší hlasitosti záznamu částečně maskován.

Odstranění lupanců manuálně může být obtížné. Je obtížné odlišení menší špičky od přirozeného průběhu. V hlasitějších pasážích se však menší artefakt ztratí. Nejvhodnější se mi zde jeví filtr širokopásmový s rozumným potlačením šumu (kolem 10 až 15dB). Při kontrolním poslechu je vhodné se zaměřit na možnost "pulzování" šumu. K tomuto jevu dochází při nevhodně nastavených časových charakteristikách filtru. Oříškem jsou nahrávky strunných nástrojů, zvl. cemballa. Velké lupance bez
obtíží vyrušíme. U menších praskotů vzniká problém ( pro nás i pro software). Co je rušivá špička vyžadující úpravu a co normální záznam? V případě nejasnosti je nejrozumnější si doličné místo pozorně poslechnout a rozhodnout "podle ucha". Obr.4

Obr4 - Hádejte, co je artefakt a co jemný zvuk cemballa?

Použití významnější redukce šumu se u kvalitní desky nepříznivě podepíše na barvě nástroje a prostorové informaci (zvl. dozvuk) nahrávky. Zde se mi osvědčila pouze manuální korekce ( kontrolovaná poslechem) při starostlivém nahrání.

Digitálnímu záznamu zdar, a analogovému nejvíce.

Vladimír Kojecký, 12/2000

 

[Zpět ]